Bůh

Article on other languages:

del.icio.us del.icio.us
Digg Digg
Furl Furl
Reddit Reddit
Rojo Rojo
Add to OnlyWire
logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova Bůh.

Pojem bůh odkazuje na mocnou nadpřirozenou bytost (mnohdy v abstraktním slova smyslu), obvykle nesmrtelnou; psaní Bůh s velkým písmenem se používá, pokud se tvrdí, že taková bytost existuje jen jedna (monoteismus). Pokud v náboženství existuje více druhů nadpřirozených bytostí, jako bohy označujeme ty na nejvyšších stupních hierarchie, zatímco nižší nadpřirozené bytosti se nazývají duchové, démoni, andělé a podobně.

Obsah

Charakter a postavení bohů v náboženstvích

Pojetí Boha či bohů se značně liší v různých náboženských a filozofických tradicích.

Bůh a člověk

Slovem bůh byli a jsou také označováni někteří lidé:

  • Božská kvalita může být připisována náboženským divotvorcům a prorokům. Příkladem je Ježíš z Nazareta, o němž hlavní proud křesťanství věří, že je boží syn a Bůh. Také v indické náboženské tradici je mnoho mystiků prohlašovaných za projevy boha (avatáry). Příklady jsou šrí Dévpuridží žijící v minulém století v Himálájích (uměl údajně vrátit život, pohybovat se vzduchem, chránil zvířata) nebo šrí Maháprabhudží (který prý byl vševědoucí a byl boží inkarnací na zemi).
  • Jako bohové byli uctíváni vládcové některých říší především ve starověku, například předkonstantinovští římští císaři, egyptští faraoni nebo staroindičtí králové.[1] Božství se zpravidla stávalo součástí jejich oficiální titulatury. Tato praxe se dochovala do nedávné doby například v Japonsku (do prohlášení císaře Hirohita v rozhlase dne 1. ledna 1946, že císař není živoucím božstvem) nebo v Nepálu.
  • Dnes je občas používáno zpola žertovné označení bůh pro obdivovanou osobu, idol. Příkladem může být volání fanoušků „Hašek je bůh,“ oslavující úspěchy tohoto slavného brankáře 90. let 20. století.

Filozofické pohledy na boží existenci

V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často vzájemně neslučitelné, názory na Boha a bohy.

Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota). V polyteismu může mít tuto funkci nejvyšší bůh nebo může být mezi bohy rozdělena.

Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje.

Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Ten má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná a zároveň i nevyvratitelná. V této otázce tedy my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.

A konečně na opačném pólu se nachází filozofický ateismus tvrdící, že žádný bůh neexistuje. Filozofický ateismus považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným „strašákem“ (Karl Marx). Existují však i náboženské systémy, které existenci bohů nepřipouštějí nebo se jí nezabývají; příkladem zde může být původní buddhismus.

V evropském myšlení posledních staletí se hlavní proud postupně přesunul od teismu přes deismus k ateismu a agnosticismu.

Argumenty pro existenci Boha

Filozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.

Další argumenty pro existenci Boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou argument zkušeností (= Bůh existuje, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži) a tzv. Pascalova sázka (viz Blaise Pascal), podle níž je životní strategie orientovaná na Boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a Bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud žádný Bůh není.

Hebrejská a arabská boží jména

Z hlediska poznání náboženství je důležitý i způsob, jak se bůh označuje. Jméno obsahuje důležitou informaci o tom, jak jeho uživatelé chápou či chápali pojmenovaný předmět. Mnohé národy připisují a připisovaly jménu magickou moc a nejdůležitější ze všech jmen bylo jméno boží.

  • יהוה JHVH, vyslovováno jako „Jahve“, je hebrejské slovo překládané do češtiny jako „Hospodin“. Toto boží jméno židé vůbec nevyslovují, ale používají označení např. אדני adonáj „pán“ či שם šem „jméno“. Více viz YHVH. Toto užití božího jména v Pentateuchu je typické pro tzv. jahvistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
  • الله zvuk alláh arabsky „Bůh“. Označení Alláh není v arabštině typické pouze pro islám, nýbrž je obecným pojmenováním Boha, jehož užívají též např. arabští křesťané.
{{{3}}} Související články obsahuje:
Portál Náboženství

Reference

  1. ↑ Bhágavata Purána 1.18.43

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%AFh“

This article is from Wikipedia. All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License.