Article on other languages:
- Herodot
- ሄሮዶቶስ
- Erodoto
- هيرودوت
- Herodotu
- Herodot
- Герадот
- Херодот
- হিরোডোটাস
- Herodotos
- Herodot
- Heròdot
- Hĭ-lò̤-dŏ̤-dáik
- Herodotus
- Herodot
- Herodot
- Ηρόδοτος
- Herodotus
- Herodoto
- Heródoto
- Herodotos
- Herodoto
- هرودوت
- Herodotos
- Hérodote
- Herodotus
- Heireadótas
- Heródoto
- הרודוטוס
- हिरोडोटस
- Herodot
- Hérodotosz
- Հերոդոտոս
- Herodotus
- Heródótos
- Erodoto
- ヘロドトス
- Herodotus
- 헤로도토스
- Herodot
- Herodotus
- Herodot
- Herodotas
- Hērodots
- Херодот
- Herodotus
- Herodotus
- Herodot
- Herodot
- Heródoto
- Herodot
- Геродот
- हेरोडोटस
- Eròdutu
- Herodot
- Herodotus
- Herodotos
- Herodot
- Herodoti
- Херодот
- Herodotos
- Herodoti
- ஹேரோடோட்டஸ்
- เฮโรโดตุส
- Herodotus
- Herodot
- Геродот
- Herodotus
- 希羅多德
 |
del.icio.us |
 |
Digg |
 |
Furl |
 |
|
 |
Rojo |
| Add to OnlyWire |
Hérodotos z Halikárnassu (starořecky Ἡρόδοτος Ἁλικαρνᾱσσεύς, asi 484 př. Kr. – asi mezi léty 430 až 420 př. Kr.) je nejstarším známým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu.
Mnoho cestoval (do Itálie na západě, do Babylonie na východě, do donských stepí na severu a k prvním nilským prahům na jihu). Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky. (Známý je jeho výrok, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“).
Dílo
V Dějinách (Histories apodeixis) doslova: „Výkazu vyzkoumaného bádání“ nebo také „Výklad zjištěných poznatků“ - v devíti knihách, které se dochovaly, vytvořil nejúplnější popis světa (oikúmené), známého Řekům ve druhé polovině 5.století před n.l. (Druhou knihu vyplňuje exkurz o Egyptě, čtvrtá kniha obsahuje mj. první věrohodné informace o Skytii - o severním Černomoří).
Hérodotos uvádí např. všechny skytské řeky od Istru (tj. dolního Dunaje) po Tanais (Don), vytékající údajně z jezer. Půda ve Skytii je podle něho „rovná, bohatě porostlá travou, hojně zavlažovaná“. Severně od Skytie prý neustále padá sníh; proto jsou tato území neobyvatelná. Hérodotos pochybuje o existenci mytických Hyperbořanů či Hyperborejců, „národa nejzazšího severu“, sídlícího (podle Homéra a Hesióda) „za severním větrem“, zvaným „boreas“.
Poměrně přesně stanovil polohu Kaspického moře, které popisoval (na rozdíl od Iónů) jako uzavřenou vodní nádrž; údajně se do něho vlévá Oxos (tj. Amudarja). O západních, severních a východních okrajích Evropy (o Kassiteridech - Cínových ostrovech (Británie), o řece Heridanos, odkud prý dováží jantar) neuvádí prakticky nic.
Východní hranicí Hérodotova světa je Indus; za ním se prý rozkládá poušť, jejíž vlastnosti nikdo nezná. Povodí Nilu charakterizuje zhruba k obratníku Raka; v Dějinách se prý poprvé zmiňuje o „Meroé“, starověkém středisku jižní Núbie. Za pobytu v Egyptě se prý mimo jiné snažil zjistit, kde leží prameny Nilu; nic konkrétního se však nedověděl.
V Hérodotově regionálně geografickém popisu dominují čistě topografické údaje (výčty řek, hor, měst, pamětihodností, chrámů apod.). Jistá pozornost je věnována charakteru a zvyklostem různých kmenů a etnických skupin. Z přírodních zvláštností zemí zaznamenává autor jen nejvíc do očí bijící rysy podnebí, vzácnosti flóry a fauny. Zdařile jsou odpozorována některá specifika: Například, že v Libyi téměř neprší ani nepadá sníh; že se tam jestřábi stěhují před skytskými zimními mrazy; že egyptské půdy jsou černé a zkypřené, protože se skládají z jílů a nánosů, přinesených řekou z Etiopie. Nil teče podle Hérodota v podstatě rovnoběžkovým směrem. Libye (Afrika) má naproti tomu půdy načervenalé, písčité, Arábie a Sýrie hlinité a kamenité. Zajímavá je regionalizace Libye, kterou prý tvoří 4 rovnoběžková pásma (obydlené přímořské, zóna divoké zvěře, písečná zóna, holá poušť).
Hérodotos konstatuje, že Středozemní moře, Atlantský oceán a Indický oceán (Eritrejské moře) jsou vlastně jediným mořem. Libyi a Asii obklopují na jihu vodní prostory. „Pokud jde o Evropu, nikdo s určitostí neví, je-li na východě a na severu omývána vodou“ řekl. Hérodotos se vysmívá těm, kdo se domnívají, že Země je kotoučem „podle kružítka“. Řeku-oceán údajně vymyslel Homér či jiný z dávných básníků. Evropa je prý stejně dlouhá, jako Libye (Afrika) s Asií dohromady, a přitom mnohem širší.
Hérodotos věřil, že se Slunce v zimě odklání na jih vlivem bouří a chladu. Vítr prý vždycky fouká ze studených zemí. Asie údajně leží blíže Slunci než Evropa, a proto jsou tamní rostliny i plody lepší a větší (s podobným názorem se rovněž setkáváme u Hippokrata. V Indii bývá už v jitřních hodinách teplo, protože prý se rozkládá blíže k východu Slunce.
Zajímavý je Hérodotův názor na původ údolí Nilu - jde prý o dávný mořský záliv zaplněný říčními nánosy. Stejný osud by podle něho mohl potkat i například Perský záliv. Thesálská nížina bývala podle Hérodota jezerem.
Hérodotos měl značně kritický přístup k využívaným informacím a pramenům. Přesto jeho dílo obsahuje množství tradičních bludů - o jednookých Arimaspech, o gryfech (mytických lvech s orlími hlavami a křídly), střežících zlaté poklady, o bojích gryfů s Arimaspy apod.
